Casanovovo vězení v Benátkách

Stručná odpověď: Piombi

Oblíbená představa Casanovy za Mostem vzdechů je poněkud nepřesná. Byl zatčen 26. července 1755 a uvězněn pod Olovem, v Piombi, souboru cel v podkroví východního křídla Dóžecího paláce. Nové věznice, budova, k níž most vede, byly samostatnou a novější věznicí. Vstupenka na operní koncert nese Casanovovo jméno proto, že obě věznice sdílejí jeden příběh, ale místnost, kde se koncert koná, nebyla jeho celou. Rozlišovat mezi nimi usnadňuje sledování zbytku historie a vysvětluje, proč tento průvodce pojednává o nich jedné po druhé.

Čím byly Piombi

Piombi nesou své jméno podle olověných desek, které kryly střechu paláce přímo nad celami. Desky propouštěly v zimě chlad a v létě vedly horko, což činilo cely krutými. Usnesení Rady deseti ze 15. března 1591 ukazuje, že cely byly plánovány na konci 16. století, protože starší cely byly považovány za příliš přísné. Vězni si mohli nechat přinést nábytek, ložní prádlo a jídlo a dostávali malý příspěvek, takže Piombi nebyla nejhorším místem, kam mohla Republika vězně umístit. Byly vyhrazeny pro vězně vyššího postavení a pro určité trestné činy, mezi nimi politické vězně a libertinské kněze.

Zatčení a rozsudek

Casanova, tehdy třicetiletý, byl zatčen 26. července 1755 za urážky náboženství a veřejné mravnosti a uvězněn pod Olovem. Záznam tribunálu uvádí obvinění jako veřejné urážky svatého náboženství. Dne 12. září byl odsouzen bez soudu a bez sdělení důvodů k pěti letům vězení. Svou celu popisuje jako temnou a horkou a píše, že trpěl blechami. Po pěti měsících mu osobní přímluva patrona vynesla teplejší ložní prádlo a měsíční příspěvek na knihy a lepší jídlo. Podrobnosti o cele pocházejí z jeho vlastního pozdějšího vyprávění.

Útěk

Casanova našel při vycházce do podkroví železnou tyč, propašoval ji do své cely a naostřil ji na hrot. Po přemístění do jiné cely předal hrot otci Balbimu, vězni v sousední cele, který prorazil vlastní strop, přelezl a otevřel i Casanovův strop. Oba se v husté mlze proderali olověnými střešními deskami, našli žebřík, spustili se pomocí provazu z prostěradla do místnosti a ráno vyšli z paláce. Článek Wikipedie o Piombi datuje útěk k 1. listopadu 1756 a vyprávění uvádí, že Casanova dorazil do Paříže 5. ledna 1757.

Poté: Benátky chtěly ten příběh

Casanova dorazil do Paříže a o třicet let později, v roce 1787, napsal Story of My Flight, která se ukázala jako populární a byla znovu vydána v mnoha jazycích. Příběh převyprávěl ve svých pamětech. Když nakonec získal povolení vrátit se do Benátek, byl nejprve celebritou a dokonce i Státní inkvizitoři chtěli slyšet, jak utekl z jejich vězení. Útěk byl již součástí městské legendy a je jí dodnes. Proto koncertní síň v Nových věznicích nese jeho jméno na vstupence, ačkoli jeho vlastní cela byla jinde. Je to příběh, který přežívá, protože to byl on, kdo ho vyprávěl. Dvanáct svazků pamětí má v nezkráceném anglickém překladu více než 3 500 stran.

Pozzi a starší věznice

Piombi nebyly jedinou věznicí v paláci. Cely v přízemí, zvané Pozzi, tedy studny, byly tmavé, vlhké a izolované, a další cely vznikaly během 13. a 14. století. Piombi byly přidány od roku 1591 pro vězně vyššího postavení. Servisní schodiště spojuje Pozzi v přízemí s Piombi pod střechou, jak popisuje stránka muzea o věznicích. Smyslem Nových věznic bylo přesunout většinu vězňů z tohoto přeplněného bludiště do účelově postavené budovy, což je budova, ke které nyní přecházíte přes most.

Proč byly Nové věznice postaveny

V polovině 16. století se Republika rozhodla postavit novou věznici přes Rio di Palazzo, aby pojala vězně a komory magistrátů známých jako Notte al Criminal. Cílem byly větší, světlejší a vzdušnější cely, než mohl palác nabídnout. Muzeum uvádí, že některé části tohoto cíle nesplnily, zejména chodby s zdmi na všech stranách a cely obrácené do vnitřního dvora. Každá cela byla obložena překrývajícími se modřínovými prkny. Muzeum dodává, že Nové věznice byly možná jedněmi z prvních účelově postavených státních věznic v Evropě, což dělá budovu důležitější, než naznačují její prosté zdi.

Most vzdechů

Most vzdechů je uzavřený a ze všech stran krytý, postavený z bílého istrijského vápence, a obsahuje dva samostatné koridory vedle sebe. Muzeum jej datuje do roku 1614 a Wikipedie krátce po roce 1600, takže rané 17. století platí podle obou. Spojoval soudní síně paláce s celami a dvě chodby znamenaly, že odsouzený vězeň se nesetkal s těmi, kteří stále čekali na rozsudek. Název je pozdější. Pochází z období romantismu a anglická forma je připisována lordu Byronovi. Vzdechy vězňů spatřujících lagunu jsou myšlenkou 19. století, nikoli záznamem z doby Republiky. Muzeum poznamenává, že návštěvníci dnes používají koridor, který kdysi vedl do komor dvou magistrátů.

Casanova a hudba

Casanova je připomínán jako svůdník, byl však také hudebníkem. Poté, co se vzdal práva i církve, působil jako houslista v divadle San Samuele – práci, kterou sám popsal jako podřadnou práci ve vznešeném umění. Tím se zařadil do stejného divadelního světa, který dal Benátkám veřejnou operu v roce 1637 a La Fenice v roce 1792. Koncert v Prisons Palace tak tvoří přirozenou dvojici: hodina árií v budově spjaté s mužem, který si vydělával na živobytí v benátských divadlech, než se stal vězněm. Průvodce operou v Benátkách sleduje právě tuto divadelní historii. Psal také pro jeviště: jeho hra La Moluccheide, dnes ztracená, byla uvedena v Royal Theatre v Drážďanech na počátku 50. let 18. století.

Přečtěte si dále: Opera v Benátkách od roku 1637

Pro koho to není

Nikdo by neměl očekávat jistotu v každém detailu. Prameny se rozcházejí v tom, kolik cel Piombi měly, i v dataci Nových věznic a mostu. Hlavním pramenem o útěku jsou Casanovovy vlastní paměti a Wikipedie poznamenává, že mnohé podrobnosti v nich jsou přehnané, ačkoli velkou část potvrzují jiné spisy z jeho doby. Tento průvodce uvádí fakta, na nichž se prameny shodují. Není ani turistickým průvodcem: nepopisuje, co návštěvník uvidí uvnitř muzea, které má vlastní trasu a vstupenky, a neslibuje, že bude možné spatřit konkrétní celu.

Prohlédněte si toto místo na vlastní oči

Prisons Palace stojí čelem k Riva degli Schiavoni a jeho jižní průčelí pojal architekt Antonio da Ponte jako jedinou zdobnou stěnu budovy, jež je jinak prostá výzdoby. Z ulice spatříte zamřížovaná okna i most v jeho prostředí. Operní koncert je jednou z cest dovnitř – s klavíristou a zpěváky v sále téže budovy. Další možností je návštěvnická trasa muzea, která přechází přes most přímo z paláce. Obě jsou oddělené od Piombi, jež se nacházejí v podkroví paláce. Muzejní popis věznic uvádí, že prohlídka začíná malým sestupným schodištěm do jedné ze dvou chodeb mostu a že v jedné cele jsou k vidění vědra s víkem určená pro odpad vězňů.